1911 - 1996
Sestavil kolektiv autorů
Obr.: Věnováno všem pomáhajícím
Obr.: U tohoto památného stromu žila v chrámu duchovní učitelka Vangy
Motto: Svět nezanikne, ale promění se.
Dostává se vám do rukou text, který nevznikal snadno. Proroctví Vangy nebyla cíleně sbírána a systematicky schraňována, a až na výjimky, nebyla zapisována. Interpretována jsou obyčejně až ve druhém a dalším stupni.
„Psát o člověku jako byla „teta“ Vanga, je těžké. Duchovní svět této výjimečné ženy je obyčejnými lidskými kritérii neměřitelný“ – píše Vladimír Dajrabžiev v knize „To jsem viděl a slyšel od Vangy“.
A nyní ten, který Vangu naživo neviděl a neslyšel, a může se tedy opírat jen o dostupné zdroje, se s jejich pomocí vynasnaží čas Vangy přiblížit a zpřítomnit:
Psát o ní podobá se práci archeologa, který ve snaze předložit zájemcům restaurované nálezy různé provenience je odsouzen do role sběratele nesourodých střípků. Zájemcům pak nezbývá, než z předloženého pomocí vlastní invence dojít k představě o plnosti a kráse nedostupného originálu.
Anebo jinými slovy – po přečtení a zhlédnutí řady veřejně dostupných zdrojů vzájemně se doplňujících, překrývajících i protiřečících si, vzniká kompilát, který je pokusem o širší pohled na „záhadný fenomén“ jednoslovně nazývaný „Vanga“ a psaný „Ванга“. (Pozn. Citace, vlastní slova Vangy – doufejme, že jen její vlastní slova, resp. jejími ústy vyřčená slova – zde budou uváděna tímto typem písma.)
* * *
O slepé jasnovidce z Bulharska slyšeli jistě mnozí. Na Balkáně, v Rusku i v širém světě. Více jak polovinu věku spoluprožívala lidské bolesti, žila zkouškami a nadějemi svého národa, dramaty světa. Svými viděními a předpověďmi zůstane již navždy v srdci bulharského národa i ve světové historii.
Byla velkým prorokem 20. století a dle vyjádření mnohých byla „cestou a spásou pro bezcestné, nadějí pro beznadějné, poslem z nebes, kontaktérem lidstva s mimozemskými“.
Neoficiálně ji vyhledával i státní lídr Todor Živkov, měl‑li přijmout obtížná politická rozhodnutí. A nebylo snad bulharské rodiny, která by se s „babou Vangou“ nesetkala a nečerpala od ní moudrost a sílu. Všichni se k ní chtěli přiblížit – aby zvěděli své – a posíleni odešli.
Rozdávala se až do konce. I již těžce nemocná nepřestávala prorokovat a pomáhat. Její smrt 11. srpna 1996 se změnila v národní trauma. Národ se loučil nejen se svojí prorokyní, ale se světicí a učitelkou, se svojí duchovní matkou.
* * *
Její skromný život, hluboká moudrost a víra učí smíření, sblížení; a povzbuzuje, aby lidé věřili a nezapomínali, že není síla, která stojí výše než Bůh.
Obr.: Interiér domu Vangy