Josef Zezulka – BYTÍ – životní filosofie

ČTYŘI ZVÍŘETNÍKOVÉ ÉRY

Bylo již řečeno, že vše v celém Tvůrčím díle pulsuje svým zákonitým a pravidelným rytmem. Obrazně řečeno je to dech, který se projevuje v různých oblastech Tvůrčího díla jako jeho život. Je to Tvůrčí čtyřka v silové podobě na rozdíl od Tvůrčí čtyřky v podstatné podobě. V silové podobě se nám mimo jiné také projevuje v tvůrčím střídání čtyř základních časových ér, které jsou částí zvěrokruhu, které si v zájmu vývoje duchovní kultury musíme uvědomit a ve vývoji bytosti s tímto rytmem počítat.

Je to tak: dění na naší planetě, tzn. celková osudovost naší planety a tedy všeho, co zde jest a trvá v čase, promítá se do makrokosmu a je totožné s chodem planet. Je tedy rytmus života vesmíru, chodu planet a celých hvězdných celků děním, které je spjato s děním na naší planetě a vlivově na ni působí. Naše planeta je mimo jiné též pod vlivem zvěrokruhu. Ten působí na planetu nejen postupným vlivem svých dvanácti znamení, dále celkovým vlivem, ale také vlivem, který je projevem Tvůrčí čtyřky, dělí celkový vliv na čtyři díly, které se uplatňují zhruba v šestitisíciletých periodách.

Říkám-li zhruba, musím vysvětlit, že já sám jsem do svého pochopení nepřijal časovou míru. Tu mně řekli astrologové, když jsem tento poznatek s nimi konsultoval. Oni znali časové rozpětí už od dávných dob. Vím, že je znali již ve starém Egyptě a snad i dříve. Nechci používat jiných poznatků než těch, které svojí schopností sám zachytím. Proto chci psát o podstatě věci a přesné časové údaje ponechávám astrologům. Dle nich trvá jedna éra, tedy čtvrtina zvěrokruhu, něco přes 6.000 let a čas jedné poddoby, která je její třetinou, přes 2.000 let. Tedy tam, kde píši 24.000 let, 6.000 let, 2.000 let, jedná se jen o hrubé označení.

Tedy vlivy zvěrokruhu, jehož vláda trvá 24.000 let, projevují se ve střídání čtyř časových ér, z nichž každá má svůj základní silový vliv, který ve své době působí na život planety a v době, kdy jsou na planetě tvorové, též na jejich myšlení. Každá šestitisíciletá éra se skládá ze 3 poddob, které mají každá svůj vlastní vliv, kterým doplňují vliv základní éry a trvají po 2.000 letech. Vlivy základních ér i dvoutisíciletých poddob jsou zákonitostí Tvůrčí čtyřky a mají její charakter ve své časové oblasti.

To znamená, že jedna šestitisíciletá éra působí na planetu po svoji dobu dostředivým vlivem „E“. Po ní přichází další, která působí odstředivým vlivem „I“. Následuje éra klidového vlivu „U“ a je vystřídána érou ohňového vlivu „A“.

Co vesmír trvá, ve všech jeho dechových přeměnách – působí rytmus čtyř ér na jeho dění. Jsou to vlivy, které se uplatňovaly v životě planety vždy, ať už zde byl organický život nebo ne. Uplatňovaly se ovšem dle vesmírných situací, ale vždy tvůrčí silou. Ve vývoji se jednou objevil na planetě člověk, který těmto pulsujícím vlivům také podléhá, a to do té míry a tím způsobem, jak je vývojově vyspělý. Byly to právě tyto vlivy, které tak svérázně ovlivňovaly kultury historických dob a budou je ovlivňovat vždy v budoucnu. Působily a budou působit hlavně na kolektivní lidské myšlení. Jejich působení je silově stále stejné, jen se různě projevuje u různých lidí. Člověk, který je na vyšším vývojovém stupni, jim podléhá méně než člověk nižšího stupně. Člověk vyššího stupně se totiž jimi nenechá pasivně unášet, ale snaží se udržet vlivovou rovnováhu a využije je jenom poměrně. Člověk nižšího vývojového stupně jim podléhá více, nechá jimi své myšlení lehce vyvést z rovnováhy a často je jimi jeho psychická složka až deformovaná. Pak má zákon odrazu více práce. Protože to jsou pro vývoj velmi důležité vlivy, které působí na kolektivní myšlení lidstva a na psychické složky jednotlivců, bude nás zajímat jejich postup v čase.

Každé zvířetníkové znamení vládne asi 2.000 let, tři za sebou jdoucí tvoří jednu šestitisíciletou éru. Jdou za sebou postupně takto (Toto není můj poznatek, ale astrologů):

O působení těchto vlivů se můžeme přesvědčit pohledem zpět na historii, kterou známe. Právě nyní jsme na přelomu doby. Končí vládu šestitisíciletá dostředivá doba a začíná odstředivá. V minulých 6.000 letech bylo celé jednání lidstva zaměřeno dostředivě. Vzpomeňme si, jak mu lidstvo ve své vývojové nedokonalosti zbytečně mnoho podléhalo na úkor rovnováhy, která je v bytí ideálem a nutností.

Dostředivý postoj se projevoval všude. U jednotlivců bylo na prvém místě vlastní „já“. Způsob lidského života byl egocentrický. Na prvém místě životních zájmů vystupovalo až příliš silně ego a všichni ostatní byli člověku více vzdáleni, než mají být. Člověk přijal myšlenku, že on je jediným, kdo ze všeho tvorstva má největší právo na život. Neohlížel se již na druhé tvory, nepovažoval již jejich život za stejně cenný, jako je jeho vlastní. Sesílily nízké lovecké pudy, které se přenášely již z minulého celkového rytmu před 24.000 lety. Sesílilo dostředivé myšlení rodin, rodů, států atd. Rody se snažily uchopit se moci ve státě a vykořisťovat slabší. Státy se snažily podrobit si jiné státy a vysávat je. Všude se uplatňovalo dostředivé já. Dostředivost je do jisté míry přirozená a žádoucí pro život. Jenomže v dostředivé době byl egocentrismus nepřirozeně a nadměrně sesílen. O postoji lidí by se dalo mnoho mluvit. Ale myslím, že je to zbytečné. Když se jen trochu nad touto dobou zamyslíme, najdeme nezdravé dostředivé myšlení a postoj lidské společnosti všude a ve všem.

Šestitisíciletá éra sestává ze 3 poddob, z nichž každá má ještě svůj vlastní vliv, kterým doplňuje a zabarvuje celkovou éru. Každá poddoba trvá zhruba 2.000 let. Jak ukazuje tabulka, právě míjející éra byla v prvém dvoutisíciletí ještě ve své dostředivosti posílena dostředivým vlivem souhvězdí Býka. Druhé dvoutisíciletí neslo doplňující vliv ohňový a třetí, ze kterého právě odcházíme, mělo doplňkový vliv klidu. A podle těchto vlivů také vypadaly současné náboženské a společenské kulty a zřízení.

Podívejme se opět dozadu na kulturu a myšlení lidí právě míjejícího dvoutisíciletí.

V naší části světa vznikla kultura křesťanská. Přestože Ježíš jako její zakladatel se snažil ve svém učení o rovnováhu a poukazoval na nutnost vyrovnávajícího altruismu (miluj svého bližního jako sebe samého atp.). Jeho následníci jako by o tom nechtěli nic vědět. Myšlenku hlásali, ale jednali jinak. Učení postavili na hlavu a dostředivost vládla. V církvi se rozvinul mocenský boj. Vládnoucí šlechtické rody se vetřely do vedení, sledovaly vlastní mocenské zájmy a nevědomci rozhodovali dle světských zájmů o duchovním vedení. Ježíš, který učení zakládal a měl schopnost přímého vědomí životní pravdy a zákona (tuto schopnost má bytost, která se na naši planetu zrozuje pravidelně každých asi 2.000 let, vždy do přechodu vlivových dob dvoutisíciletých i šestitisíciletých, o tom později) a také schopnost tuto schopnost předat svým vybraným následníkům, pokud jsou na něho zapojeni a vyladěni, předal ji, jak prý říká Písmo, Petrovi. Ten ji měl předávat dál. Řetěz byl ale přetrhnut nevhodnými a násilně nastolenými nástupci a schopnost přímého vědění zanikla. Vlivem nevhodného dostředivého myšlení dostala církev jiný charakter. Místo rovnováhy mezi vědomím a vírou nastoupila nevědomost. Z ní pak, a z nemožnosti správných výkladů a ztraceného hlubokého pochopení, se v článcích učení vyvinula mnohdy jen slepá víra. Egocentrismus se dostal do samých základů. Člověk měl být dobrým jen proto, aby byl odměněn věčným blahem a né z tvůrčího důvodu rovnovážného podstatného stavu. Celý duchovní zájem se soustředil na specifický život člověka.

U vývojově slabších jedinců, kteří byli členy náboženských celků a neměli dosti síly k udržení své duchovní rovnováhy, docházelo mnohdy k dosti velkému narušení jejich psychické formy. Oni vypěstovali velmi silnou dostředivou a klidovou složku své psychické složky, nechali se jí příliš ovlivnit a v mnoha případech se dá mluvit takřka až o deformaci. Jejich myšlenkový postoj se samozřejmě musí promítat i do jejich vzezření, takže není těžké je poznat. Jsou to tzv. „svatouškovské typy“. Jsou to zpravidla lidé velmi hodní, protože jsou dle náboženských pravidel ukáznění, ale je z nich přímo cítit přehnaný klidový a dostředivý vliv. Totéž je u jednotlivců ve východních naukách, kteří nepochopením postavili nadevše snahu po získání osobního blaha ve svém klidu, odpoutáním své mysli od celku a její soustředění na sebe sama. Zde se v mnoha případech ztratila původně správná myšlenka a nastalo dostředivě klidové narušení psychické složky.

Vlivy éry a poddob se zcela správně a zákonitě ukazují i v jiných kulturně-náboženských projevech. Např. musí být s nimi v souladu meditační posice. Tak v posledním dvoutisíciletí máme v křesťanství posici kleku, správně vkleče sezení na patách, ruce jsou sepjaty, a tak nohy i ruce zaujímají dostředivou polohu. Podobná je posice východní, je to sezení se skříženýma nohama a rukama složenýma v klíně. Ruce a nohy, které na těle směřují od středu ven, jsou v této posici obráceny zpět do středu. Společně s dostředivou myslí jsou vyladěny do dostředivého a klidového vlivu.

Takže celé dění i lidské projevy jsou výrazně ovlivněny dobovými vlivy. Od dvou do čtyř tisíc let dozadu doplňoval základní dostředivý vliv ještě vliv ohňový, který se vyznačoval životností, vášní a ve své základní dostředivosti někdy až fanatismem. Byl vzýván „Bůh slunce“.

Předtím, tedy o 4 až 6.000 let před nynější dobou, začínal dostředivý vliv a byl ve svém počátku ještě sesílen dostředivou poddobou. Meditační a magické posice kněží byly vleže na zemi před oltářem atd. Ale popis dob je věcí historiků. Já se o nich zmiňuji jen rámcově.

Pro lepší porozumění naznačme si zvěrokruh graficky. Je to kruh o dvanácti znameních:

Doba jeho celkového působení je zhruba 24.000 let. To již víme, a nyní musíme jít dále. Tato jedna celková doba se na naší planetě vystřídá dvanáctkrát. Tedy 12x asi 24.000 let, tj. asi 288.000 let. Zde už bude časová odchylka od přesné doby značná. Každý jednotlivý zvěrokruh má ještě svůj vlastní celkový charakter jedné ze sil Tvůrčí čtyřky, kterým ovlivňuje souhrnně celou dobu zvěrokruhu.

Každý jednotlivý zvěrokruh má ještě svůj vlastní celkový charakter jedné se sil Tvůrčí čtyřky (IEAU). 12 zvěrokruhových dob, každá po 24.000 letech tvoří velkou dobu, která má asi 288.000 let. Těch je opět 12. Každá z nich má opět svůj charakter (IEAU). A tak narůstá čas a v něm stále pulsují 4 vlivy.

Střídání sil Tvůrčí čtyřky a jejich působení se takto rozšiřuje do vyšších a vyšších životních oblastí. Jejich pravidelné působení se projevuje jak v rytmu lidského dechu, tak ve 24 hodinách jednoho dne, tak v době jednoho roku, právě tak v době oběhu zvěrokruhu, stejně v době celkového oběhu 12 zvěrokruhů, nebo v dechu vesmíru. Je to pravidelný životní rytmus ve všech oblastech Tvůrčího díla. Je to vlivové dění čtyř životních tepů, které vytváří a ovlivňuje vše, co pro naše vnímání existuje, vyvíjí se, postupuje. Je to dech základní, podstatné myšlenky.

Nevím, zda se mi podařilo vyjádřit tak, jak vím a cítím, ale vím, že toto je základ života, nad kterým je nutné důkladně se zamyslet.