POMOC Z ABSOLUTNA

Přepis videa:

TP: Dneska máme nějakého, kolikátého, čtrnáctého? 

VYPRÁVĚJÍCÍ: Dneska je patnáctého.

TP: Patnáctého června roku 2012. Máme stoleté výročí. Před 100 lety se narodil pan Zezulka, který naše osudy trochu taky spojil, protože oba dva jsme ho poznali. A mě by hodně zajímala Vaše stopa paměti na něj. Protože v tom Vašem vyprávění, které jsme už dělali, je krásná věc, a to je asi ta nejdůležitější ze všeho pro mě. A to je to, že jednoho dne někdo zazvonil za dveřmi, a stál tam naprosto... A já nechci vybrat Vaše povídání. Jakpak to tenkrát bylo? 

VYPRÁVĚJÍCÍ: Moje maminka byla nemocná, měla rakovinu. (A my jsme byly malé, já nevím, kolik mně bylo. Mně bylo tak kolem 9 let a moje sestra byla o tři roky mladší.) A říkala, že měla jít už do nemocničního nějakého ošetření. A jednou (já to vím od jejího vyprávění), jednou mně říkala, že zazvonil u nás nějaký člověk, kterého nikdy v životě neviděla. A říkal jí, že přichází, aby jí pomohl. No, a maminka říkala samozřejmě, že ho nezná, a že neví, o co se jedná. A on říká, že je pan Zezulka, a že prostě přišel, aby ji vyléčil. Maminka říkala, jak se to dozvěděl? A pan Zezulka řekl, že dostal příkaz z Absolutna. A ona nám to vyprávěla - dostal příkaz z Absolutna. A pak jsme k němu chodily. Maminka k němu chodila většinou sama, ale někdy nás brala s sebou, my jsme měly nějaké třeba potíže. A když přišla potom na kontrolu po několika jednáních nebo sedění u něj, tak jí v nemocnici řekli, že její nález zmizel. 

TP: Zmizel. A to bylo rakovina? 

VYPRÁVĚJÍCÍ: Rakovina ženských orgánů. 

TP: Byla zjištěná? 

VYPRÁVĚJÍCÍ: Byla zjištěná, měla jít na tu operaci nějakou. Buď jí to měli vzít, nebo ozařovat, říkala na radiové ozáření že měla jít. A nemusela jít nikam. Ale pak se stala ještě jedna věc. Ta maminka byla potom dlouhá léta zdravá. Ale po asi 22 letech, asi když jí bylo kolem 62-63, 62 let, tak si myslela, že má regma. A pak se zjistilo, že to je rakovina kostí. A šla znova za panem Zezulkou, a pan Zezulka jí řekl, že splnila svůj životní úkol, kvůli kterému tady měla být. Že prostě..., a že teďko nadešel její čas. 

TP: A už ji neléčil?

VYPRÁVĚJÍCÍ: A už ji neléčil.

TP: Takže, on jí řekl, že prostě již dál jí nemůže pomoct. 

VYPRÁVĚJÍCÍ: Že už jí dál nemůže pomoct, ano. 

TP: Vidíte, to je vlastně velmi zvláštní, že? Maminka v tom životě jak se projevovala? Co byl vlastně ten její životní úkol, dokážeme to odhadnout? 

VYPRÁVĚJÍCÍ: Já nevím. Tak v každém případě byla to třeba výchova nás. 

TP: Ano, dětí. Jste sama, nebo máte ještě...?

VYPRÁVĚJÍCÍ: Mám sestru, a otec nás opustil. Takže, maminka... 

TP: Na to byla sama.

VYPRÁVĚJÍCÍ: Byla na to sama. 

TP: Ano.

VYPRÁVĚJÍCÍ: A potom, ona byla velice věřící osoba, ale nebyla jako fixovaná na nějaký způsob náboženství. Ona třeba chodila do metodistické církve, i kde prostě jí šly ty přednášky nějak...