3 ÚVAHY
HMOTA JE ENERGIE, ENERGIE JE VIBRACE
Představme si, že můžeme pozorovat hmotu tak, že v pozorování půjdeme do fantastických hloubek. Je to jenom představa, která by možná byla reálná, kdyby na její uskutečnění člověk se svými vědomostmi a technickými možnostmi stačil.
Že hmota sestává z atomů, to již víme. Takový obraz se podobá hvězdné obloze. Jsou zde stálice, oběžnice atd., jako v makrokosmu. Můžeme ale ve své fantasii pokračovat. Při hlubším pozorování by se nám atomové částice jevily jako energie. A ta ve svém životním projevu jako vibrace. Ve vesmírném celku se jedná o základní statickou myšlenku, která slouží jako stavební materiál pro myšlení, myšlenkové pochody, hmotu a vše, co vnímáme jako realitu. V časovém postupu to je síla, – VIBRACE. Je podstatnou myšlenkou, je celým „Tvůrčím dílem“, které v neměnnosti a bezčasovosti trvá. Je tím Tvůrčím dílem, které my lidé poznáváme jen v nepatrném časovém výřezu, kterému říkáme „náš osud“.
My lidé, stejně jako celá bytostná říše, jsme pouzí pozorovatelé určitých úseků Tvůrčího díla, časově a prostorově omezených. Jsou to naše osudy, neboli pevné děje, které svým vnímáním poznáváme v časovém postupu, prociťujeme je a prožíváme. V poznávání a chápání se nám tato podstatná myšlenka projevuje jako bytí, rozložené na různé tvůrčí oblasti. Chápeme hmotu, dále psychickou složku a silovou, neboli vitální složku. Ty se zase ve své oblasti rozdělují na velkou pestrost.
Pozorujeme-li každou tuto oblast zvlášť, poznáme, že každá je složena ze čtyř základních principů, a také to, že každá oblast je analogicky stejná s ostatními, jenom její projev je dle jejího charakteru. Můžeme si navzájem konfrontovat tyto oblasti:
Hmota
Hmota se nám představuje ve svých skupenstvích.
Je to:
1) skupenství tuhé,
2) skupenství plynné,
3) skupenství kapalné
4) oheň, – žár, – rychlé kmitání molekul, které přeměňuje všechna skupenství.
Tomuto zákonitému dělení budu dále říkat „Tvůrčí čtyřka“. Je to zákon trvalého bytí, i když pro nás je to bytí postupující v čase, počáteční a konečné, velmi proměnlivé ve svých procesech.
Ve skupenství tuhém poznáváme dostředivost, kterou je toto skupenství charakterisováno. Setkáváme se zde s tuhostí, pevností.
V plynném skupenství vidíme naopak odstředivost, rozptyl. – V kapalném poznáváme zklidnění, uvolnění, roztékání, a naopak u ohně žár, neklid, rychlé kmitání molekul. Pak se nám jeví skupenství tuhé a plynné jako jedna zákonitost o dvou pólech. Skupenství tekuté a oheň je další zákonitost o dvou protilehlých pólech.
Vše, co je hmotné, je částí této Tvůrčí čtyřky, a není nic hmotného, co by nebylo v její zákonitosti.
Psyché
V psychické oblasti si uvědomíme Tvůrčí čtyřku analogicky přesně stejnou, jako v oblasti hmoty. Zatím co skupenství tuhé nám představuje dostředivost, nalézáme v psyché tutéž vlastnost, která se nám zde jeví jako egocentrismus, psychická dostředivost, čili živel země v psychickém pojetí.
Živel vzduchu je zde jako ve hmotě zastoupen vlastností odstředivou, ale zde představuje altruismus, nesobeckost, obracení svých zájmů ven, – na vše ostatní.
Živel vody znamená v psychické oblasti klid, chlad, – a živel ohně nadšení, zápal pro věc, až fanatismus.
Psychická oblast je tedy přesně stejná jako hmotná. Je to táž základní myšlenka, která se nám pouze předvádí v jiné oblasti.
Vitální síly
Organický život, který je složením hmoty a psyché, se projevuje ve svých životních procesech vitální silou. Tato prochází svým jedním proudem anorganickou hmotu a druhým základní statickou psyché. (Obrazně řečeno anorganickým duchem.) Když se hmota se základní statickou psyché schází a tvoří tak živou bytost, schází se spolu i ty dva vitální proudy, aby v organických tělech vytvářely složité životní procesy a v bytostné psyché psychické pochody. I vitální síly, tak jako každá část Tvůrčího díla, musí odpovídat zákonitosti Tvůrčí čtyřky. Je zde tedy dostředivost, odstředivost, excitace a klid tak, jako ve všem.
Tak byly popsány tři základní složky bytostného bytí. Pak jsou další oblasti, vnímatelné našimi smysly.
Je to např. oblast barev. Máme 4 základní barvy:
a) žlutou,
b) modrou,
c) zelenou,
d) červenou.
Celé spektrum, které známe, je z nich kombinováno. Tyto barvy opět odpovídají:
a) žlutá – živel země, dostředivost, ego.
b) modrá – živel vzduchu, odstředivost, altruismus.
c) zelená – živel vody, chlad, klid.
d) červená – živel ohně, žár, nadšení až fanatismus.
V oblasti vůní to jsou vůně těžké, lehké, klidnící a dráždící.
V oblasti zvuků to jsou takové, které v lidské řeči vyjadřujeme jako E–I–U–A.
V oblasti tónů to jsou tóny hluboké, střední, vyšší a vysoké rozčilující.
V oblasti vývoje živé bytosti se Tvůrčí čtyřka představuje ve 4 fázích, kterými bytost na vývojové cestě prochází a v nichž se jedná o životní projev a životní vývoj. Jsou to:
1. fáze, kdy prvopočáteční a nejprimitivnější bytost žije pasivním projevem, to znamená, že nemá pohyb, nerozhoduje, má jen pojem bytí a snahu po žití, ale je ve svém životním projevu plně pasivní. – Další její charakteristika je ta, že prochází také pasivním vývojem. Nerozhoduje o své vývojové cestě. Její vývoj je tvořen vjemy okolí, které na ni doléhají, a ona z nich jen nabývá zkušenost. Jsou to životy v rostlinné říši.
2. fáze nastává tehdy, kdy bytost dostává prvý pohyb a rozhodování. Žije již aktivním životním projevem. Rozhoduje, vytváří činy podle své jakosti. Její vývoj je ale ještě pasivní. Nesnaží se ještě o svoji dobrovolnou vývojovou přeměnu, a její bytostný vývoj leží cele na zákonitosti odrazu jejích činů. Přijímá pasivně zákon odrazu, který v ní vytváří vývojovou změnu. Její činy z jednoho vtělení se přenášejí vlivem zákona odrazu do dalšího života, kde zanechanými zkušenostmi je vytvářena kvalitativní změna. Tato fáze je vlastní celé řadě živočichů, až k člověku.
3. fáze začíná u člověka. V jeho počátečních vtěleních proniká do jeho života ještě vliv druhé fáze, a člověk podléhá ještě pasivnímu vývoji. Můžeme tedy říci, že 3. fáze se uplatňuje asi tak uprostřed lidských zrodů jednotlivce. Mimo již dřívější aktivní projev začíná zde i aktivní vývoj. Vyspělejší člověk začíná již aktivně, víc a více, postupem zrodů, rozhodovat o svém vývoji. Přemýšlí, uvažuje, poznává životní zákonitosti a dobrovolně se mění. Tato fáze začíná u člověka a pokračuje do času pro nás budoucího, kdy na naší planetě postupně povstanou další vývojově vyšší druhy, než je člověk. Zákon vývoje se přece nezastaví u člověka.
4. fáze pro nás leží ve velmi daleké budoucnosti. Nastane tehdy, až do vývojové řady bytosti nastoupí vysoké vědomí a plné pochopení podstaty života. Až se bytost přestane živit pro nás klasickou stravou, a bude schopna přijímat síly života né již přes hmotu, ale bude je přijímat přímo, dechem. Pak se životní projev i vývoj změní na aktivní pasivitu. Dva póly jednoho zákona splynou v jednotu. Bytost se vývojem bude blížit k Podstatě, ze které vyšla, aby na konci této fáze s ní splynula. To je ještě dlouhá cesta v dlouhém časovém rozpětí. Je asi tak dlouhá, jako byla ta, kterou jsme prošli od nejprimitivnějšího elementáru až k člověku.
Další oblast si můžeme zdůvodnit v érách vlivu zvěrokruhu. Jak jsem poznal, působí na naši planetu 4 vlivy v dlouhých érách. Jak mně řekli astrologové, doba jejich trvání je 24 000 let. V té době se vystřídají po 6 000 letech. Působí na lidskou mysl a vytvářejí světové kultury, které jsou značeny jejich charakteristikou. Právě v naší době končí jedna tato éra, která má charakter dostředivý, a začíná další éra s odstředivým charakterem. Jsme v přelomu těchto ér, a proto prožíváme krisové období, které vzniká právě ze střetávání se těchto protichůdných vlivů. Proto to neporozumění mezi lidmi. Proto ten boj egoismu s altruismem, kapitalismu se sociálním cítěním atd. Dostředivá éra odpovídá živlu země, odstředivá vzduchu. Další je doba klidová, odpovídající živlu vody, a čtvrtá je doba ohňová, ve které vyroste nadšení, možná až do fanatismu.
Takto bychom mohli pokračovat v různých oblastech, a všude bychom našli Tvůrčí čtyřku. Mohli bychom mluvit o čtyřech ročních dobách, o dechu člověka, který má 4 fáze, atd.
Zdůvodnili jsme si „podstatnou myšlenku“ a získali názor o její charakteristice prostřednictvím „Tvůrčí čtyřky“.
Bylo řečeno, že vše, co jest, je základní myšlenkou, která je projevena v různých oblastech, a má jejich charakteristiku. Je v základě stálá, i v časovém postupu pestře proměnlivá. Vše, co je, je k sobě ve vzájemné analogii. Vše souvisí se vším.
Tak i hmotná, psychická a vitální složka člověka. Každá je určitým útvarem, statickou kvalitou i životní, procesuální formou. Prostupem mnoha životy se tyto složky stále vývojově mění. Nejsou vždy v plné harmonii jedna s druhou, nebo se svým okolím a dobou. Člověk svým názorem je stále ovlivňuje, né vždy žádoucím směrem a způsobem. Vlivem svých chyb v kterékoli oblasti vytváří nesoulad, který se může projevit chorobou. Nesoulad v jedné oblasti vždy současně více nebo méně ovlivňuje druhé oblasti. To také znamená, že při léčebných snahách můžeme zasahovat i v druhé oblasti, než ve které onemocnění vzniklo.
Když vše je jenom jedna základní myšlenka v různých oblastech projevená, představme si každou tuto oblast jako souhrn vibrací. Převeďme si je na tohoto společného jmenovatele, a představme si člověka nebo třeba jeho momentální myšlení vyjádřené např. barvou nebo hudbou. Např. člověk bude určitou melodií. Jakmile u něho počne nastupovat choroba, bude melodie narušena. To jsou ale jen úvahy. Zatím nemáme klíč k takovému převodu. Snad ho někdy někdo vypracuje. Možné to je, vezmeme-li v úvahu analogii všeho se vším.
Lidská nemoc je nedokonalost v některé z naznačených tří oblastí. Jestliže je převážně chyba v hmotné oblasti, pomáháme nejúčinněji lékem, fysioterapií, skalpelem atd. Na chyby převážně ve vitální oblasti, kde jsou nedostatky v tělesných pochodech, kde jsou narušeny poměry ve vitálních silách, je nejvydatnější pomocí přenos vitálních sil na nemocného, tedy pomoc z oboru sanátorů a magnetisérů.
Na chyby v psychické oblasti působí nejúčinněji psychický zásah. Je to hypnosa, sugesce, ale jsou možné i jiné podněty, o kterých se dále zmíním.
Protože jsou tři základní lidské oblasti navzájem propojeny a jsou k sobě v analogii, je ideální kombinovat léčebnou pomoc hmotně, vitálně i psychicky najednou. O prvých dvou způsobech víme dost. Z psychického mám na mysli působení přes smysly (zrakový, sluchový, čichový), aby přes ně bylo ovlivněno i tělo, i vitalita.
Uvažujeme-li o všem, co existuje tak, jak známe, a víme-li, že vše je jenom námi vnímaná podstatná myšlenka, můžeme si toto vše představit jako souhrn vibrací. Tedy i člověka.
Jestliže je člověk rozčilen, zvyšují se jeho vibrace,je-li unaven, ochabují ve své amplitudě, je-li v útlumu, zpomalují se. Rozčilení, ochabnutí a útlum provázejí choroby, a jsou často jejich původcem. Proto je vždy výhodné a pro léčebnou pomoc cenné zapůsobení přes smysly nemocného s cílem po ozdravění. Je to možné několika způsoby, které naznačuji, a věřím, že budou dále rozpracovány.
Jeden způsob, který se jeví zvláště slibným, je působení hudbou. Jestliže je např. charakter choroby rozčilující, tj. jestliže je tkáň, vitalita nebo psyché ve vysokých vibracích, je možno působit tichou a klidnou hudbou, v nízkých tóninách při současné tělesné relaxaci. Přes psychickou složku přechází pak poměrné zklidnění na tělo i vitalitu. Takové působení může býti samostatné nebo kombinované s farmaky nebo jinou terapií, které svým působením podporuje.
Je-li člověk vyčerpán, nebo charakter choroby se jeví jako pokles vitality, je nutné nasadit hudbu klidnou se vzrušující a střídat je v kratším nebo delším sledu. Tím se dociluje pružnosti, a po chvíli poslechu se člověk ze své únavy zotavuje. Občerstvení potom ovlivňuje další složky.
Jeví-li se choroba jako útlumová, přichází vhod hudba rychlého tempa ve vyšších tónech.
Léčebné působení hudbou je velmi slibné jako samostatný i doplňující faktor, věřím, že bude brzy rozpracováno, nalezeny vhodné melodie, a že bude vydatně sloužit lidstvu.
Další způsob je působení barevných vibrací na vibrace nemocného. Promítat je před člověka, nebo naplnit jimi prostor. Vytvořit barevnou symfonii a předkládat ji očím tak, jako symfonie tónů se předkládá sluchu. Je třeba, aby nemocniční pokoje byly vymalovány takovou barvou, která odpovídá pomocné terapii. Barvy je nutno volit takové, jaké byly popsány v Tvůrčí čtyřce:
Žlutá je barva dostředivosti, hojení, soustředění.
Modrá je barva odstředivosti, lysování, výdechu.
Zelená je barva klidu, chladu, roztékání.
Červená je barva vzruchu, nadšení, ohně.
Vhodně kombinované v barevných melodiích, promítané ve vhodném rytmu a sledu budou jistě vydatnou doplňující terapií.
Další působení je přes čichový smysl. Není nové. Bylo již dávno používáno v náboženských ritech. Mám na mysli používání kadidla při obřadech nebo pálení různých aromatických bylin ve starých náboženských kultech. Zde mimo vdechované drogy bylo působeno vůní na ovlivnění lidských vibrací, s cílem změnit vibrační ladění. Mimo jiné činitele i vůní bylo působeno na zklidnění nebo soustředění člověka. Proč tedy nepoužít této možnosti jako doplňujícího a sesilujícího faktoru při léčbě. Je to opět další branka, kterou je možno proniknout k člověku a v chorobě posílit obrannou schopnost těla.
K tomu je třeba poznat vibrační kvalitu různých vůní, rozdělit je do základních čtyřech skupin a vypracovat jejich aplikace.
V dnešní době uspěchanosti, nervového vyčerpávání a stresových situací mohou tyto naznačené terapie být použity jako rekreační, samostatné, nebo jako doplňkové při základních klasických léčebných postupech. Mají velkou výhodu, že jsou přirozené, a proto vhodné.
Zmiňuji se o nich jen stručně, rámcově. Předkládám je k úvaze a k propracování, které dle naznačené koncepce jistě nebude nesnadné. Máme přece schopné hudebníky, kteří mohou vytvořit psychologické melodie dle naznačeného klíče. Máme schopné psychology, kteří mohou vypracovat postupy a potřebné aplikace. A všichni chceme pomáhat lidstvu.
J.Z.