6. ŘÍJNA 1976

Řecká filosofie mluví o čtyřech živlech a čínská o pěti. Číňané rozdělují dech na dvě doby – nádech a výdech – mužský princip (jang) a ženský princip (jin) – sestupný a vzestupný. Mluví o tom, že dech člověka může sublimovat do nějaké vyšší formy, což nemůže u zvířete nebo jiného tvora nastat.

Tak to je omyl. Jsme všichni tvorové a tento názor snad vznikl z toho důvodu, že člověk si o sobě příliš mnoho myslel a ještě myslí.

Dělení na dvě – na ženský a mužský princip – je v pořádku. Z Podstaty se oddělila síla a rozdělila se na dvě. Teprve ty dvě se rozdělily každá opět na dvě. Oni tedy začínají s těma dvěma.

Tvůrčí čtyřka je samozřejmě ve všem a vždy. To si můžeme prokázat a nakonec o tom nemusím už mluvit.

Jedná se zde ještě o otázku pěti živlů. Já jsem také přijal nauku o pěti. Ovšem pátá, to je právě Podstata, ze které všechno vzešlo.

Mluvíme-li o Tvůrčím díle, mluvíme o 4 silách. Snad je znali i staří Židé, poněvadž Tvůrčí dílo jako božství stvořené označovali JAHVE, to je to IAUE. Kdežto to, co není Tvůrčí dílo – Podstata, ve které 4 živly stejně jsou, ale latentní, to označovali jako JEHOVA, tj. IE–O–UA. Tady se projevovala pětka. Tvůrčí dílo tam zůstává jako čtyřka a mimo toho se počítá ještě s Podstatou – s existencí. Takže tam bylo snad těch pět.

Já nevím, neznám jejich filosofii, jejich školu, jak víte, chráním se něco takového přijmout a číst, takže nevím, ale ta pětka je opodstatněná takovýmto způsobem. Jestliže oni to potom vykládali jinak a hledali pátý živel v něčem, co živlem není, pak už by to bylo jenom takové hledání něčeho, o čem se tuší, že je, ale nezná se jeho podstata.

To v naukách jistě bylo, poněvadž jak víte, lidé si velké nauky vždy nějak přetvořili a navíc, když velké základní nauky vznikaly, obyčejně je lidé hned nepřijímali, až později, kdy si už museli vzpomínat, co ten, který měl dar „vím“, říkal, jak vysvětloval, jak zdůvodňoval. Potom už to vždy nedopadlo správně.

Teď se nám ale ještě jedná o ten dech. Mluvil jste o tom, že ho nepřisuzovali zvířatům?

Přisuzovali jim dech, ale nepřisuzovali jim možnost, aby u nich vznikla nějaká vyšší forma. Bylo to asi podmíněno tím, že se domnívali, že jejich vědomí není schopné se vyvíjet.

Musíme si ujasnit, co všechno se dá dechem získat. Vynecháme samozřejmě kyslík a hmotné pochody.

Dechem přijímáme i podvědomě, a můžeme i vědomě, základní anorganickou vitální sílu – hrubě řečeno anorganickou. Proč tu?

Je to síla, která ještě není formována do bytostné formy, podstaty. Teprve v těle se převádí na organické vitální síly.

Tak jak máme anorganickou a organickou hmotu, tak máme i anorganické a organické síly. Máme také anorganické psychické síly čili anorganického ducha a organického ducha.

Jedná se o to, kdy se tyto síly spojily, aby vytvořily v Tvůrčím díle bytost.

Je to tak: Když byla hmota na naší planetě pouze anorganická a začínal první život, tak to znamenalo, jak jsme si už dříve řekli, spojení anorganického ducha s anorganickou hmotou. Na straně hmoty vznikla organická hmota a na straně ducha organický duch čili první primitivní bytost.

Pak šel vývoj. Přibírala se hmota a přibíral se duch. Rostla ve složitosti hmota čili hmotné tělo, rostl ve složitosti i hmotný duch. Vyvíjely se zde bytosti dokonalejší a složitější tělesně a současně s tím i psychicky v duchovní složce. Takže tady máme organickou hmotu a organického ducha.

Ale také máme anorganické a organické síly. Protože všechno musí být v analogii, je i toto.

Všimněte si, že když vzešla z Podstaty síla a dělila se na hmotu a ducha, vzešla zároveň i síla energetická. Té můžeme říkat duše nebo život, či jakkoli chcete. Ta se rozdělila na dva proudy. Jeden šel do hmoty a vytvářel anorganický hmotný život. Hmota tedy musela krystalizovat přesně podle svého charakteru. Byl to život anorganické hmoty.

Druhá složka síly šla do duchovní složky, do celkové duchovní podstaty, a vytvářela tam život anorganického ducha, který se choval tak, jako anorganická hmota.

Potom se sešly a vytvořily tento život. Tím se sešly i oba proudy vitální síly, duše a vytvořily organickou vitální sílu.

My když přijímáme dechem, přijímáme anorganickou vitální sílu, kterou přeměňujeme ve svém těle tak, jako přeměňujeme potravu, jako přeměňujeme jednoduché molekuly bílkovin na složité bílkovinné molekuly. Tak jako přeměňujeme vůbec složení potravy, jak si to tělo žádá, jak to potřebují orgány a buňky, jak se vytváří a přeměňuje tato síla na organickou.

Poslední dobou se tato síla zjišťovala vědeckými metodami. Nám je např. blízká Kirlianova fotografie, která vychází z toho, že vše vyzařuje, a to se touto metodou fotografuje. Je možné fotografovat jinou metodou anorganické záření, tzn. radiaci kamene či různých prvků, a organickou sílu Kirlianovou fotografií, která vypadá úplně jinak. Je už oživená. Už je složitá. Liší se od anorganické síly tak, jako anorganická hmota od organické.

Takže tady máme dva proudy. Dechem bereme anorganickou sílu a přeměňujeme na organickou. Každá bytost, tedy i člověk i nižší tvorové.

To, že se říkalo, že z té síly není možné vzít nižšímu tvoru tolik, co člověku, to už vzniklo z toho důvodu, že se člověk cítil být povýšený nad ostatní tvory.

Jak jsem vám říkal, prošli jsme teď dostředivou dobou 6 000 let. Dostředivý vliv ovlivňoval většinu lidí k dostředivému myšlení. Tzn. Já, moje rodina, můj národ, já jsem na prvém místě. Byl to egoismus větší nebo menší a v tom egoismu byl i postoj vůči ostatním tvorům. Víte, že byl někdy velmi nízký. Např. staří Římané považovali za předměty nejen ostatní tvory, ale i otroky. Otroku říkali „instrumentum vocale“, tedy předmět mluvící. Mimo toho byl i předmět bučící – krávy atd. Všechno, co nebylo Říman, považovali za předměty.

Dostředivé myšlení bylo někdy až extrémní. Někdy bylo slabší, někdy silnější, ale vždycky bylo. Víte, že jsou tím poznamenány všechny kultury, které v posledních tisíciletích byly. I když byla kultura velmi čistá a dobrá, např. první židovské náboženství před 6 000  lety, tak přece jen postupem doby se zvrhla na dostředivost. Dostředivý, egoistický prvek v tom vždy najdeme.

Doba, kterou teď začínáme, je odstředivá. Odstředivost se projevuje k dostředivosti v protikladu. Ne já, ale vše. Pochopení, že ostatní tvorové mají stejný život, stejnou cenu života, že jsou to tvorové jako my a že nakonec, když všechno vzešlo z Podstaty a vývojově se do ní vrací, že nakonec vše, co zde je a co cítím jako mnohost, jsem vlastně já. Jen momentálně se cítím oddělen, ale jednou jsem tím základním prvkem. To už bylo řečeno, to už víte.

Potom není možné, aby přišel takový výklad. Je však možné, že tento výklad, který považuji za nedokonalý a nepochopený od těch, kteří ho přenášeli, vyšel z jiných důvodů.

Vitální síla, která prochází do živočicha, jakožto celého komplexu – tělo, duch a vitalita – je různě stravována, různě přeměňována. To je pravda. V nižším tvoru se z ní přeměňuje více do hmotné složky a méně do ducha.

Čím je tvor nižší, tím více je hmotný a méně duchovní, protože právě na vývojové cestě roste duchovní bytost, která ovlivňuje tělo k dalším morfologickým změnám a tak postupuje vývoj tvorstva.

Takže u nižších tvorů se přeměňuje více na hmotnou a méně na duchovní složku, ale stejně se přeměňuje i na duchovní.

I u rostliny, která je nejnižším tvorem. Rostlinu musíme také považovat za živočicha, který má svůj způsob života, ale je to živočich jako každý jiný. Jen jiného životního stylu.

Tak myslím, že by to bylo tak vysvětleno.

Rád bych ještě doplnil otázku o nabírání anorganické síly. Ve svých přednáškách říkáte, že pouze rostlina může zpracovat anorganickou hmotu. Je mi divné, že když bytost lidská nemůže zpracovávat anorganickou hmotu, že může zpracovávat anorganického ducha. Jestli jsem dobře rozuměl.

Ano, správně jste rozuměl. To je tak: My tady mluvíme o hmotě, jakožto základu tohoto životního stylu, který je právě teď v době chladnutí planety. Teď máme tento životní styl. Před miliardami let, kdy planeta byla žhavá, byl zde také život a jednou, až bude planeta ledová, bude zde také život, ale opět jiný. Čili život je dnes i na Slunci, ale ne takovýhle. Není možné, aby se tam takovýto vyvinul. Život tam ale je, protože Podstata je stále stejná.    

Takže život, který byl a který bude, přijímá a přeměňuje vitální síly docela jinak.

Další věc: anorganické síly přijímáme jako anorganické, protože člověk přijímá také určitou hmotu anorganickou, např. vzduch, vodu, sůl, a naše tělo je také zpracovává. Ovšem není to základní potravina. Základní hmotná potravina je jedině organická hmota. I rostlina, která nemá chlorofyl (houby, plísně, bakterie), nemůže zpracovávat anorganickou hmotu a je odkázána na organickou, ale mrtvou.

My přijímáme také anorganické síly, které se v našem těle přeměňují na organické, ale my můžeme přijímat i organické. Vzpomeňte si na to, že jsem vám říkal, že je možné je přijímat ze stromů, z přírody, kde už jsou síly zpracovány. Vemte tedy v úvahu to, že toto znamená přijímání síly vědomým dechem.

Ale přijímáme také podvědomě. Jednak tím dechem, poněvadž nemyslíme na to, že přijímáme síly, když dýcháme, ale přijímáme také síly organické, kterým říkáme vlivy.

Jsou to vlivy rostlin, vlivy lidí, živočichů. O těch jsme už také mluvili. Víte, že tyto síly můžeme přijímat vědomě, třeba u rostlin, ze starých stromů je možnost nabírat tomu, kdo to zná.

Přijímáme také podvědomě ze společnosti lidí. Tím, že jdeme přírodou, také nabíráme. Když jdeme lesem, kde jsou staré mohutné stromy, je síla jiná, než jdeme-li lesem, kde jsou mladé stromky.

Silový příjem je velmi pestrý, tak jako je kvalita oněch sil.

Můžete upřesnit pojem „vliv“?

Všechno, co žije, vyzařuje. Víme, že když se Kirlianovou fotografií fotografuje třeba list, má svoje určité charakteristické záření, které se vytrácí, jak list vadne. Nebo fotografovali sílu vyzařovanou králíkem. Měla určitou barvu, tedy kvalitu. Když mu dali zelí, které mu chutnalo, tak se barva měnila, jak se měnil jeho pocit. Když mu zelí odebrali, cítil se být poškozený, zase se barva změnila. Čili to je to vyzařování, které ovlivňuje psychická složka. Když budeme fotografovat člověka v klidu nebo při silné emoci, bude se vyzařování měnit.

Všechno, co žije, vyzařuje. Vyzařuje podle své vnitřní kvality, své vitality plus podle svého momentálního myšlení i podle svého základního myšlení. Každý máme jinou auru, koronu, kterou vyzařujeme. Kdybychom fotografovali každého z vás, každý to bude mít trošičku jinak zabarvené. To je základ. Na konci aury se nám mění barvy podle toho, jak člověk myslí. Myslí-li náruživě, klidně, zlobně, s láskou, podle toho se mění konečky aury, zatímco podstatná barva zůstává.

Aura se také mění, když člověk onemocní. Na místě, kde je choroba, se aura zabarvuje do šedohněda. Co se stane? Je tam hmotný vliv chorobné hmoty a chorobný proces je tak silný, že zkazí vyzářené plazma, auru.

Čili všechno, co žije, vyzařuje podle své kvality. Samozřejmě jsme tvorové různí a jsou různé i rostliny. Všichni vyzařujeme. To, co vyzařujeme, se mísí, získává na své kvalitě nebo se kvalita mění. To, co je vyzářené, tady zůstává. Třeba v místnostech. Víte, že se budete cítit docela jinak, přijdete-li do chrámu, anebo na jatky. Stačí jít jenom okolo. Citlivý člověk už tyto vlivy zachycuje. Vlivy jsou, zůstávají a jsou zase vstřebávány. To jsou už vlivy organické. Vytváří je kvalita tvora a jeho způsob myšlení.

Rostlina má velmi nedokonalé myšlení, jen základní pojem bytí a ten vyzařuje. Proto jsou vlivy rostlin čisté. Vlivy živočichů, zvláště člověka, mohou být někdy velmi nepěkné, to když se děje něco nepěkného.

Víte také, že tyto vlivy mají svoji dynamiku. Mohou být zjišťovány na dálku. Např. citliví lidé cítí, když se někde něco zlého připravuje (válka), nebo když něco takového vypukne, bůhví kde, a tady to můžeme vnímat. To jsou vlivy organické – myšlení lidí.

Cítíme ale také vlivy anorganické. Někde vzniká zemětřesení, poruší se magnetické silokřivky a my to cítíme. Nevím, co se děje, ale vím, že se něco děje. Pak se z novin dovím, že bylo zemětřesení.

Tak to jsou vlivy anorganické a organické a síly anorganické a organické.

Když dýcháme, přijímáme síly anorganické a zpracováváme je na organické. V józe nebo v některých mystických praktikách se dýchá vědomě. Nadýchává se, jak říkají Indové, prána. To je jednotná povšechná síla, která posiluje, ale jde o to, co z ní člověk udělá. Je to jiné, jestliže ji nadýchává člověk nepřipravený a nečistý, a jiné, jestli člověk připravený a čistý.

Víte, že známe také silové působení vědomé. Je možné tyto síly vysílat vědomě na dálku. Např. telepatie, to je vysílání psychických sil na dálku. Ale máte léčitele, který léčí na dálku. Vysílá síly a pacient je cítí na tisíce kilometrů. Ty síly jsou, dají se tam fotografovat. To jsou vysílány síly organické a síly dobré. Máme ale také černé mágy, kteří dovedou vysílat také organické síly, ale zlé. Vidíte, že organické síly mají zase svoji kvalitu, která je závislá na myšlení člověka čili na psychické složce bytosti, a podle ní si můžeme síly vybírat. Můžeme jít do přírody a cítit se dobře, nebo jít kolem jatek a cítit se špatně.

Jelikož tyto síly jsou bytostné a mohou být dobré nebo špatné, někteří lidé, kteří měli určité úkoly nebo chtěli něco dosáhnout, snažili se oprostit i od těch nejlepších vlivů organických čili i od těch, které typujeme jako nejlepší, např. síly starého lesa, síly přírody, síly, které jsou klidné, dobré, ale jsou organické. I ty vadí v nejvyšší duchovní práci některým, a ti proto opouštějí i pásmo vegetace a jdou do nejvyšších hor, kde je jenom kámen. Ne, že by ty síly byly špatné, ale jsou rušivé.

Tam jsou ovšem další síly.

To jsou ovšem jen ty anorganické, původní, základní.

A ty při takové práci vůbec nevadí?

Ty vůbec nevadí, proto tam jdou.

Takže ty síly tam jsou už pasivní?

Ne, ty nejsou zpracovány. Tyto síly mají svoji základní kvalitu a nejsou organické. Jsou naprosto čisté.

Proto tedy odcházejí buď do pouští, nebo do hor?

Do pouště, to je kámen, tedy písek, anebo vysoko do hor, kde není vegetace. Je možné se odizolovat i zde, ovšem to zase každý nedokáže a ten, kdo to dokáže, tak musí na to stejně vynaložit nějakou sílu, kterou tam vynakládat nemusí, a tím je to ekonomičtější.

Zajímalo by mě, proč chtěli mít různí světci ty anorganické síly čisté?

Oni nechtěli být vůbec ovlivňováni nějakou silou, chtěli mít čistý příjem, aby nebyly žádné vlivy, ani ty nejlepší.

Je to tak. Když budete někde v místnosti, kde bude velký hluk, můžete ho zeslabovat anebo můžete z něj odejít. Slabý hluk vám už nevadí, ale trochu přece jen ano. Např. se ve vaší práci potřebujete na něco soustředit, jdete tedy tam, kde hluk není. Takže zde byla snaha jít vůbec od všech vlivů. Jít úplně od vlivů však není možné, takže je světec zeslaboval a šel od vlivů organických. Kdyby chtěl jít od vlivů vůbec, tak nemůže, poněvadž je ve vesmíru a i planety mají svůj vliv. Šel do oblasti, kde bylo vlivů co nejméně. Dál už jít nemohl.

A k čemu mu byly čisté anorganické vlivy?

Nevím, co chcete slyšet, ale mám dojem, že mohou být dvě možnosti:

1) konat duchovní práci nám lidem málo pochopitelnou,

2) získat poznání pravdy nebo skutečna, které aby bylo čisté, nesmí být zatíženo žádnými vlivy ani těmi bočními.

Snad může být ještě třetí varianta, ale to už nelze nazvat nějakou duchovní věcí, kdy chce osobně získávat nějaké síly k určité práci a třeba věří, že k práci dobré, ale nebývá to vždy pravda.

No jo, oni ale nešli do těch hor kvůli tomu, aby něco získávali, nějaké ty síly, ale naopak, aby se uvolnili. Aby mohli zpracovat bez jakéhokoli rušení svoje myšlenky. Nebo ti vůbec nejvyšší, např. Ježíš nebo Mojžíš, aby se mohli spojit a chápat čistě, bez překážek.

Oni mohli chápat i v těch vlivech, museli, protože to nešlo jinak. Mluvili a přijímali myšlenky, žili mezi těmi lidmi, ale když měli tu možnost, tak jí využili a ulehčili si tím. 

V čem spočívá činnost černého mága?

V tom, že černý mág koná, ale ne dobře. Není tím, co chceme docílit u našich lidí. Není kladnou složkou Tvůrčího díla, ale zápornou. Nemá správné myšlení a správný životní odhad. Něco vadí. Je to člověk, který je obyčejně tažen nějakými hmotnými či nízkými zájmy, tužbami a obyčejně to bývá touha po majetku atp.

Jak jsem zachytil, nejvíc černých mágů bylo právě v dostředivé době, poněvadž ta byla nejtěžší a tam byli doma.

Obecně by se dalo říci, že je to bytost, která může být i velmi vysoká a vyspělá, ale jednostranně tam převládá některá z těch 4 sil. Zřejmě dostředivost a mohl by tam být i žár.

To bývá. Dostředivost bývá podložena žárem. To je potom fanatismus. Může být fanatismus po duchovních věcech i po hmotných. Fanatik po hmotných věcech, to je mamonář.

A fanatik po duchovních věcech je myslím snílek, který si myslí, že je duchovně vysoko, ale nerovnováha Tvůrčí čtyřky se někdy projeví a možná dost nepříjemně.

Takový člověk nekriticky chrání a prosazuje něco, co přijal, o čem si myslí, že je správné, a stává se ochráncem, rytířem toho.

Fanatismus můžeme sledovat ve středověku. Např. Savonarola a další. Fanatismus ovlivňoval různá náboženství, různé sekty, různé myšlenkové směry, proudy. To je vždycky nezdravé. Ideál je rovnováha. Jak je vyvedeno něco z ní, tak je vždycky malér. Platí to pro hmotnou oblast i pro duchovní. Ve hmotné oblasti vyvedení z rovnováhy znamená chorobu – jakoukoli. A vyvedení z rovnováhy v psychické oblasti značí psychickou úchylku. To nemusí být člověk blázen, ale může být názorově špatně tvarován.

Rád bych se zeptal na něco jiného. Používal jste pojmu „psychický“. Psychiku má myslím každá bytost v jakékoli podobě. A pak jste ještě používal pojmu „myšlení, myšlenka“. Mám teď na mysli myšlení lidské. Nezabývejme se nyní myšlením jiných bytostí. Co to vlastně ta myšlenka je, když to vezmeme z pohledu dejme tomu k Podstatě a Tvůrčímu dílu?

Je to jistě součást, protože mimo Tvůrčí dílo nic není, čili nějakým způsobem do Tvůrčího díla patří nebo je z něj. Chtěl bych tedy vysvětlit, co je to lidské myšlení.

Člověk je složený z hmoty, z psychické či duchovní nebo můžeme říkat mentální složky a z energetické složky. Ten člověk žije. Tzn. jeho vitální síla prochází hmotou i duchem. Jak jsme si řekli, spojuje se, prostě člověk žije a myslí. Jednota, která se takto spojila s hmotou a vytvořila první bytost, jde vývojovou cestou a roste. Právě teď zde máme nízké bytosti, vyšší, ještě vyšší a člověka. Jednou zde bude nadčlověk, nadnadčlověk atd., ale nyní jsme v této hranici. Je zde člověk.

Člověk také prodělává svůj lidský vývojový trend. Přijde do prvého lidského života z nižšího tvora, pokračuje mnoho a mnoho životů, přerozuje se, reinkarnuje a jednou se stává nejvyšším člověkem a přestává se zrozovat už jako člověk. Čeká v tomto čase na zrození, ale jelikož není čas, tak se zrozuje do budoucích dob teď jako vyšší bytost. Tak prochází bytost a tak se zdokonaluje. Prochází od nejnižší směrem k vyšší, až k nejvyšší. Její myšlení se vytváří podle vyspění, odpovídá její formě. Když je bytost nižší, má ještě málo z ducha, není tak duchovně složitá, a tudíž myslí primitivněji.

Člověk myslí už velmi složitě. Bytost přijde z nižších živočichů do prvého lidského života. Na lidském vývojovém stupni je to ještě člověk primitivní, počáteční. Jeho myšlení je už sice lidské, má základní formu lidskou, tak jako to je u těla, ale někdo má tvary ušlechtilé a někdo hrubé. Tak i bytost, která je v prvém lidském životě, je ještě bytostí formou sice už lidskou, ale ještě nedokonalou. Vlastnosti, které má a které z ní tvoří lidskou bytost, musí ještě zušlechťovat, řadit, ladit je, aby jednou mohla být nadčlověkem. Prochází, má svůj postup a tvar lidské bytosti se zušlechťuje. Současně s tím jde samozřejmě myšlení bytosti. Nižší myslí jinak, přestože lidsky, ne tak ušlechtile jako vyšší bytost.

Vývoj lidské bytosti v lidské cestě není tak jednolitý či jednotný, je přece jen různý. Lidé už sice mohou být na vyšším stupni, ale mohou mít ještě některé vlastnosti, které je táhnou dolů. Známe velmi vyspělé bytosti, jsou to černí mágové. Co se tam děje? Ten člověk není tak docela rovnovážně ve vývoji vytvořen.

Takže je zde velká pestrost vývojových lidských jednotek a je také velká pestrost kvality jejich myšlení. Toto myšlení je potom vlivem. Je vyzařováno více nebo méně, s větší nebo menší intenzitou, podle toho, jestli člověk myslí dynamicky nebo jestli sám je vitálně dynamický, či jestli myslí jen tak vlažně, lehce anebo je vůbec astenický.

To jsou všechno věci, které tvoří sílu vlivu, ale kvalitu vlivu tvoří vývojová vyspělost člověka anebo ještě lépe, nejen vyspělost, ale to, jak se člověk sám o sebe ve vývoji postaral, čím je, jaký má názor, jak se staví k životu.

Takže by se dalo říci, že myšlení je způsob postupného chápání buď Podstaty nebo reality?

Je to projev bytosti a zároveň její chápání. Člověk, který je ještě na primitivním lidském vývoji, nedokáže ještě myslet tak docela, jak dokáže už člověk na vyšším stupni. Nedokáže pochopit. Proto také rozdělujeme na 4 díly, protože Tvůrčí čtyřka je ve všem. I ve vývojové cestě člověka.

Jsou lidé, kteří jsou v prvé vývojové fázi lidské. To je oblast hmotná, kde se člověk více zajímá o hmotu, o své bytí, o svůj styk s okolím, o sebe, je více hmotný, dostředivý.

Druhá oblast je citová, člověk se v ní projevuje více citem. Má různé předtuchy, varovné a poučné sny atd.

Třetí oblast je filosofická, kde už má člověk kritiku a sebekritiku. Dovede už rozlišovat, co je správné, co ne v pozorování života, v duchovních vědách. Už myslí docela jinak i ve všedním životě, v hmotném životě. Je už dokonalý. Třetí oblast je nejdokonalejší oblast hmotného života.

Potom je čtvrtá oblast, kdy se už člověk nerodí do těla, ale zůstává člověkem. Bytost čeká na vtělení do vyšší bytosti anebo se vtěluje, ale to je pak už jeho oběť nebo jeho vztah k lidstvu či poslání, ze čtvrté oblasti do třetí.

Jak se dá nazvat ta čtvrtá oblast?

Ta je ryze duchovní.

To je pojem, který si nedovedeme dost dobře představit. Když je někdo filosof nebo tak jedná, to dovedeme pochopit.

To patří ještě lidstvu. Čtvrtá oblast vtělenému člověku nepatří, ale člověk zde poznává víc z celkové pravdy. Ovšem jen tolik, kolik mu dovoluje jeho lidská vyspělost. Poněvadž jednou bude nadčlověkem a bude všechno chápat dokonaleji, potom zase nadnadčlověkem a bude chápat ještě dokonaleji.

Podívejte, můžete sledovat dozadu možnost chápání. Kolik chápe kočka, kolik pes, kolik opice, kolik chápe člověk? Možnost chápání se zvětšuje. Ve čtvrté oblasti je to možnost chápání ještě lidská, ale už velmi vyspělá v lidské řadě. Bytost se už připravuje být vyšší.

A tahle čtvrtá oblast je u všech živočichů. Když bude žížala, bude se rodit ve 4 oblastech, ovšem ty tři budou vypadat „žížalsky“ a čtvrtá bude zase žížala, která už bude čekat na převtělení do vyšší. Všechno je poměrné.

U té žížaly jsem tomu dost dobře nerozuměl. Do čeho ona půjde? (smích okolo)

To já dost dobře nevím, do čeho ona půjde dál, ale dál půjde.

Já jsem se domníval, že u té první bytosti, která vznikne, řekněme u nějakého toho vira, že ta se postupně zdokonaluje, může být třeba i tou žížalou, potom složitějším tvarem, až je člověkem a potom v řadě lidské může pokračovat dál. Myslel jsem si, že jakákoli bytost od toho viru má tu cestu před sebou přes lidskou sféru až do nadlidské a dál. Rozuměl jsem dobře?

Ano, správně. Já jsem to také nepopřel. Já jen říkám, že v každém živočišném druhu jsou tyto 4 oblasti. Jsou ovšem poměrné. Najdeme je tam, protože tvůrčí pravda je jen jedna. Jen připomínám, že když je zoologický druh nižší, má méně převtělení ve svém druhu, než když je vyspělý, poněvadž vyspívá do složitějšího a složitějšího druhu. Do psa se rodí bytost méněkrát než do opice a do lidského druhu už hodněkrát. Počet povinných zrodů se zvětšuje.

Když se vrátíme k lidské řadě a potom daleko v oblasti duchovní, kdy ještě je ale bytost jednotkou, tak jste někde v přednáškách naznačil, že pokračuje tak daleko, až se pojem „jsem“ spojí s celkovým vjemem a bytost přestane být jednotkou a začne mít pojem sounáležitosti se vším.

To ano. To je naše cesta. Vzpomeňte si, co jsem vám říkal o vývojové bytostné řadě. Začneme z kraje, od Adama. První život – virus – pokračuje k dokonalejším a dokonalejším a teď je člověkem. Kdybychom si tuto cestu naznačili kruhem, tak udělal zatím půlkruh. Člověk je zatím uprostřed vývojového bytostného druhu. Pokračuje dál a taková cesta, jako je od viru k člověku, je od člověka nahoru. Tak jak šel svojí myslí do mnohosti až k člověku, tak jde od člověka nahoru zase více k jednotě. K jejímu pochopení. Přirovnáváme to k vdechu a výdechu. Začínalo to s výdechem. Od viru k člověku byl výdech, od člověka je zase vdech. To je stálý rytmus.

Člověk je rozhraní mezi tím?

Život je rytmus, člověk je rozhraní mezi tím. Jsou zase 4 hranice v kruhu. Kruh si rozdělíme na 4 díly. Vyšel život, který byl rostlinný. To je život pasivní, kde je jen pasivní životní projev. Růst a bytí rostliny je pasivní. Ona nerozhoduje ve svém hmotném projevu a také pasivní vývoj tu rostlinu nese.

Druhý díl, kdy z rostliny přechází do živočicha, tam je velký přelom. Z pasivního života se stává aktivní. Živočich, který přechází z rostliny, už rozhoduje: vpravo, vlevo, nahoru, dolů, uhnout, jít támhle, tam mám potravu atd. Už je tady projevená aktivita, ale ještě pasivní vývoj. Nese ho Zákon odrazu.

Bytost dojde až k hranici člověka. Člověk má už možnost nejen aktivního životního projevu, ale také aktivního vývoje. To, že prvotní člověk ještě nepůsobí aktivně, že zde ještě působí Zákon odrazu, zákon karmy, to je pochopitelné, poněvadž on si začíná zvykat. Pro něho je první lidské zrození velkým krizovým obdobím, kdy začíná něco, co tady dříve nebylo. Začíná se v něm vyvíjet vlastnost aktivního vývoje. On ji sice hned nepoužívá, ale pomaloučku začíná. Tato vlastnost tkví v tom, že člověk se může nechat nést osudem a působit na sebe zákonem karmy. Karma ho mění. Nebo se může změnit dobrovolně a sám.

Dobrovolnost, to je to, co nemají ostatní tvorové.

Teď máme třetí díl kruhu. To je aktivní životní projev a aktivní vývoj.

Potom je čtvrtá oblast, kde je aktivní pasivita. To je pro nás dost těžko pochopitelné, ale je to a je to už tehdy, kdy se bytost cítí být bytostí, ale je vším.

Osudy, které my cítíme – můj osud, tam je osud, tady je osud – cítí ta bytost jako svoje. Tohle všechno už splývá dohromady, ale je ještě bytostí. Je to bytost Tvůrčího díla, čili ne bytost Podstaty. Podstata – tam není žádná bytost. Toto je ještě odděleno od Podstaty. Je to Tvůrčí dílo. Je to bytost Tvůrčího díla, ale na nejvyšším stupni.

Tato bytost má vjem „jsem vše, co je“ . Ale „co jest“, to znamená, „jsem vše, co je Tvůrčí dílo“, ne ještě „co není“. Teprve když odchází z vjemu Tvůrčího díla a spojuje se s Podstatou, má vjem: „jsem vše, co jest i co není“. Tam už mizí dvojnost a je jednota. „Jest“ a „není“ se spojuje dohromady, jako všechny zákony.

Bytost, která jde od člověka směrem nahoru, má už ve své vývojové vlastnosti touhu spojovat dvojnost do jednoty. Obrazně řečeno je to ten vdech. Napřed byl výdech a teď je vdech.

Dalo by se říct, že vdech = soustředění, organizování; výdech = rozšíření, pochopení na vše a splynutí se vším?

Takhle: Byl výdech a bylo rozčlenění, rozptýlení a teď je zase vdech a tyto dvě doby se střídají. Život je rytmus, tzn. je stálé pendlování. To je život. Všechno je takto. Můžeme to nazvat dechem. Dechem můžeme nazvat život vesmíru. Vesmír nyní chladne. Jednou za miliardy let přijde impuls, kdy se všechno rozežhaví, na další impuls se všechno rozejde, na další sejde, zase bude chladnout. To jsou ovšem pro nás nepředstavitelné časy. Je to dech vesmíru. Každý dech je ve čtyřech fázích. Dech lidský je přesně totéž jako třeba dech naší planety (jaro, léto, podzim, zima), jako sluneční soustavy, jako vesmíru, tak jak jsem vám teď vysvětloval. Takže život – 33 – je rytmus a ten se jenom rozšiřuje v různých fázích, různých sférách, vyšších či nižších.

Dostali jsme se k dechu vesmíru. To je už velmi vysoké. Teď by ale mělo přijít ještě něco víc. To pulsuje sám vesmír a nyní by mělo přijít ještě něco…?

Ano, a sice je ještě vyšší oblast, o které jsme nemluvili. Je vdech a výdech Podstaty. Vždyť z Podstaty se oddělila síla. To byl výdech. A do Podstaty se vrací. To je vdech. Tak to máte všude a ve všem. V Podstatě je potom latence. Tam není pendlování. Tvůrčí čtyřka tam je, ale trvá.