Dar Ducha
Jak šel čas, J. Z. si přivykal na nový stav svého vědomí. Snad poprvé se veřejně projevilo při návštěvě jedné duchovní přednášky. (Je těsně po válce a komunisté je ještě nestihli zakázat.) Zde se rozhořel spor, zda se lidská duše může zrodit zpět do zvířete. Odpůrci argumentovali rozdílnou vývojovou složitostí těla a duše, zastánci naopak u některých lidí karmickou nutností – „vždyť osud učí vždy názorně.“
Pan J. Z. tenkrát vstal a řekl: „Pravdu přece mají obě strany. Je logické, že tělo zvířete je pro lidskou duši příliš primitivní, vzdálené vývojově. V případě vážného prohřešku proti zvířeti ale člověk musí prožít jeho pocity, bolest, bezmoc z nespravedlnosti. Teprve pak v hloubce své bytosti pochopí a změní se. Tak pracuje karma. Proto poté, co člověk zemře a odloží tělo, se spojí duše se zvířecím osudem, ale jen poměrnou svou částí. Tou, která odpovídá danému zvířeti. Po získání potřebné zkušenosti se obě části vědomí spojí, je to tvrdá škola, kterou si někdy připravujeme.“
Pan J. Z. začíná již záhy formulovat své poznání – filosofii Bytí. Uvědomme si, že je to v době stalinistických „přehmatů“. Společnost je plná fízlů a donašečů. Duchovní literatura je na indexu, a je nerůznějšími formami (od půjčování a nevracení agenty StB, až po domovní prohlídky) stahována „z oběhu“. Skoro všechny duchovní kroužky jsou infiltrovány a kontrolovány policií. Je vzýváno náboženství státního „vědeckého materialismu“.
V této době začíná pan J. Z. psát. Tajně jsou jeho rukopisy přepisovány na stroji. Mezi jeho nejbližšími přáteli vznikl tak tým utajovaných přepisovatelů a roznašečů. Byla to velká práce, kterou vykonali.
Již samotné psaní na stroji v bytě byl problém, protože jste nikdy nemohli vědět, kdy vás udá soused pro podivné zvuky vycházející z vašeho bytu. Vzpomínám, jak jsem sám, mnohem později, v čase, kdy jsem již byl jeho žákem, stavěl svůj psací stroj na několikrát složenou deku, tlumící tak přenos úhozů do stolu a podlahy.
Používaly se tenké průklepové papíry a tak vznikalo najednou hned několik kopií. Kopírky byly tenkrát ještě pouhý sen, natož aby byly v soukromých rukou. To se velmi hlídalo. Tyto samizdaty byly dále přepisovány a tak šířeny. Lidé, kteří služebně či jinak vycestovávali na Západ, je vyváželi i s případnou korespondencí. Dokonce se podařilo některé statě pana J. Z. zde publikovat. Úplně jinak tomu bylo v jeho vlasti.