ŽIVOT PŘINAŠEČE

MÉDIA

Za komunistického režimu se u nás publikovaly informace o lidech, jako je pan J. Z., velmi zřídka. Zde je několik dokumentů z této doby.

Reakce čtenářky na článek na další straně.

Ohlasů přišlo mnoho, jeden za všechny

V Brně, 22. X. 70.

Děkuji a zdravím

Zdena Blahová, Brno 14,
Venhudova ul. 25

Četla jsem v "Mladém Světě" o velmi úspěšném biotronickém léčení prováděném p. zezulkou v Praze. Protože jsem trpěla mnoho let nesnesitelnými bolestmi ledvin a těžkým zánětem žil, požádala jsem známého p. zezulky, aby mne k němu uvedl. Je velmi zajímavé, že po návštěvě a léčení, za které p. zezulka nepřijal honorář, nezlobí víc ani ledviny ani žíly na nohou, aniž bych byla nucena jako dříve užívat nějaké léky a ležet v nemocnici. Je velká škoda, že pan Zezulka nemá dovoleno léčit veřejně. bylo by pomoženo mnoha lidem, ušetřeny léky a nemocnice by nebyly přecpány.

V různých časopisech n.p. ve "100 a 1", ve "Čtení" a pod. bylo psáno, že se v cizině tímto způsobem již dávno léčí. proč to nejde u nás? Není to vůči potřebným nemocným bezohlednost? Proč zdravotnictví nepožádá pana Zezulku, aby léčil pro veřejnost? Nebo máme snad za tímto léčením jezdit do ciziny, když to můžeme mít doma a třeba i lepší? Není to vše podivné a dá se něco udělat?

Prosím odpovíte mi?

Zd. Blahová

Jeden z mála článků publikovaných s panem J. Z.,

Tato reakce na článek možná způsobila to, že pan prezident Svoboda byl v čase, kdy již umíral, léčen panem J. Z. Tenkrát si prý jeho nástupce pan Dr. Husák již připravoval věnce. Léčba prodloužila zázračně prezidentův život. V životopise pana prezidenta se objevila následně i zmínka, že závěrem života se přiklonil k „nevědeckým“ oblastem.

Protože se všichni denně přesvědčujeme jak všechny své síly věnujete blahu našeho lidu, odhodlala jsem se napsat Vám o jednom dílčím problému,jehož vyřešení by podle mého názoru mohlo přispět ke zlepšení zdravotní péče a to hlavně v těch případech, kde zatím lékařské vědě chybí účinné prostředky, na příklad při léčbě rakoviny.

Podnítil mne k tomu článek M. Filípkové ve 26. čísle Mladého Světa na str. 8 o léčiteli Josefu Zezulkovi z Prahy, který léčí tzv. biotronickou metodou, t.j. pomocí své duševní síly. Věnuje se převážně rakovinám, kde jsou výsledky obyčejně viditelné už za několik dnů. Léčí zdarma a pouze v okruhu svých známých. (Příslušný výtisk Mladého Světa přikládám)

Po přečtení tohoto článku jsem zaslala redaktorce MS s. M. Filípkové dopis, který je uveřejněn v MS ohlasech čtenářů (výtisk přikládám).

K tomu bych chtěla ještě dodat, že samozřejmě p. H. Edwards už dlouhá léta věnuje veškerý svůj čas léčebné činnosti a šíření znalostí o ní, zatím co u nás na př. p. Zezulka musí chodit normálně do zaměstnání, aby se uživil, takže léčí jen soukromně ve volném čase úzký okruh svých známých.

Mám za to, že by stálo za to, aby i u nás byly výsledky léčení p. zezulky a dalších podobných léčitelů vědecky prozkoumány a ověřeny. Tam, kde se dojde ke kladnému hodnocení, aby jim byla poskytnuta možnost plně se věnovat léčitelské činnosti. Prostě toto léčení legalisovat a tím podstatně rozšířit okruh osob, kterým by se dostalo možnosti vyléčit nemoci, s kterými si zatím lékařská věda neví rady. Jsem přesvědčena, že není správné, paušálně zavrhovat činnost lidí, usilujících o zmírnění utrpení svých blízkých, jen proto, že se zde vyskytovalo i mnoho šarlatánů, kteří zneužívali důvěřivosti nemocných a jejich zoufalé snahy dosíci uzdravení i tam, kde lékařská věda dosud selhávala, anebo kteří prostě tyli z pověry mnohých lidí v "zázračné lékaře". Stejně není podle mého názoru správné odmítat léčení p. Zezulky a dalších jen proto, že je ještě neumíme vědecky vysvětlit.

Naproti tomu věřím, že p. Zezulka a další jemu podobní léčitelé se nebojí opravdu objektivního vědeckého prozkoumání svého výsledků, že je naopak  uvítají, protože je to první předpoklad pro legalisaci jejich činnosti a tím i pro podstatné rozšíření jejich léčení na mnohem širší okruh nemocných oproti dnešnímu stavu.

Protože vím, že se jedná o choulostivou otázku, jejíž řešení narazí nepochybně na značné potíže, vyplývající hlavně z postoje většiny lékařů a lékařských institucí, dovolila jsem si obrátit se přímo na Vás, vážený pane presidente, s prosbou, zda by nebylo možno pověřit někoho z Vašich spolupracovníků, aby tuto otázku vědecky prozkoumal (nebo organizoval její přezkoumání), při čemž Vaše osoba bude zárukou, že zde bude postupováno opravdu objektivně, bez ohledu na prestižní otázky či snad i hmotné zájmy určitých skupin, jen a jen se zřetelem na zlepšení situace právě těch nejubožejších a nejzoufalejších, kterým současná lékařská věda nemůže zatím dát žádnou naději.

Ještě jednou se moc omlouvám, že jsem se osmělila psát přímo Vám vážený pane presidente. Myslím si však, že jsem ze shora uvedených důvodů nemohla volit jiný postup.

Děkuji Vám předem, vážený pane presidente, budete-li moci i přes své obrovské pracovní zatížení věnovati tomuto problému svou pozornost.

S výrazem nejhlubší úcty zůstávám

Eva Jenčeková

Velflíková 12

Praha 6

Odmítnutí, které je vlastně pochvalou, vždyť je zde uvedeno, že pan J. Z. neléčí, jak naznačeno u předchozího léčitele, pro peníze. Bylo by ovšem zajímavé zjistit, zda zmiňovaný zahraniční léčitel doopravdy léčil nádorové procesy, svým „tajemným“ přístrojem, tak suverénně jako pan J. Z.

Československá Televize Praha 1, Jindřišská 16

Miroslav Čapek

Petřiny – Praha,    č.13.167/mha

Krasného 336/3,   3. listopadu 1966

odpověď na dopis.

Vážení soudruzi,

22.9. t.r. jsme ve II. vydání Televizních novin komentovali reportáž západoněmeckého ilustrovaného časopisu "Quick", která vyvolala u některých televizních diváků zajímavé i rozporné otázky.

Poněvadž také dopis, který jsme obdrželi od Vás, obsahuje o reportáž podrobnější zájem, sdělujeme Vám toto:

1. Francouzský léčitel, pan Mésségue nepěstuje v žádném případě parapsychologii.

2. Metoda francouzského léčitele je nevědecká - podobně jako metoda pana Josefa Zezulky z Prahy - Smíchova.

3. Technicky francouzský léčitel pražského pana Zezulku však zřejmě vysoko převyšuje. Používá totiž k určování diagnosy jakési tajemné kyvadélko, které si sám vlastnoručně zkonstruoval.

4. Pan Mésségue většinou přísně tají, kdo se k němu chodí léčit. V interview pro časopis "Quick" však sdělil jména některých prominentů, kteří v jeho vile hledali pomoc. Byli mezi nimi např. zemřelý papež Jan XXIII., exkrál Faruk, bohaté filmové herečky a několik dalších milionářů. Pan Mésségue si totiž potrpí především na vznešenější klientelu. O méně zámožné pacienty neprojevuje už tak velký zájem. Tím se pravděpodobně také podstatně odlišuje od pana Zezulky.

5. Zmíněná reportáž byla zařazena do souvislosti s aktuálním zpravodajstvím tohoto večera, tz. 22.9. a proto ji nebudeme opakovat. Avšak vyskytne li se opět v naší redakci pořad na téma "léčitelství", včas Vás o tom uvědomíme.

Snaha tu byla, okolnosti ale nepříznivé.

Praha, 9. října 1967

Vážený pane Zezulko,

tak už o Vás reportáž do Literárek nenapíšu. Neb nejsou. Protože dneska odjíždím na 14 dní do ciziny, posílám Vám zpátky ten senzační dokument a jakmile se vrátím, domluvíme se, co s tak důležitou věcí dělat. Zatím si Vás dovoluji pozdravovat.

Váš Bohuslav Blažek

„Jak je vyvedeno něco z rovnováhy, tak je vždycky malér. Platí to pro hmotnou oblast i pro duchovní. Ve hmotné oblasti vyvedení z rovnováhy znamená chorobu – jakoukoliv. A vyvedení z rovnováhy v psychické oblasti značí psychickou úchylku. To nemusí být člověk blázen, ale může být názorově špatně tvarován.“

V tomto sdělení je zvláště důležitá část označená PS.

srdečně Vás zdravím a doufám, že už se těšíte lepšímu zdraví. Posílám, doufejme, už poslední várku dopisů. Všem jsme napsali, že jim v současné době pomoci nemůžete, takže odpovídat opravdu nemusíte. Nicméně Vám adresované dopisy předat musím.